Ryba

4. března 2018 v 23:25 | zranitelna |  ze života
Ležím v tichu a pozoruji myšlenky a události, jež se nikdy nestanou, jak mi proudí hlavou, vybarvují mysl a zabraňují spánku
Sedíme spolu na kávě a já mluvím tak, jak bych chtěla mluvit, a ty mě máš najednou za někoho trochu jiného, než jsi míval
A jestli je trochu pravdy na tom obrazu sama sebe, který si tvořím, to nevím sama, tak jak by tomu mohl rozumět někdo jiný, zvláště někdo tak diametrálně odlišný jako ona, jako ty...

A tak proplouvám další hádkou neschopna slova, trochu jako ryba chycena na háčku, a na jednu stranu je mi to jedno, protože se mi pod tím ledem stejnak klepala kolena a člověk prostě občas potřebuje na čerstvý vzduch
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama