Šmouhy

7. dubna 2018 v 10:54 | zranitelna |  ze života
Život je neustálé bourání hradeb

A tak se všechny ty myšlenky na to, co bych mohla dělat a nedělám,
kým bych mohla být a nejsem,
rozsypaly

Všichni jsme hračkami z porcelánu

...

A když se v šest vracím z práce a chodbou voní pečené kuře, zasteskne se mi po tom pocitu absolutní svobody jen tak jít a koupit si kuře zabalené do papíru a pozorovat veselý a barvitý svět s mámou za ruku
 

Ryba

4. března 2018 v 23:25 | zranitelna |  ze života
Ležím v tichu a pozoruji myšlenky a události, jež se nikdy nestanou, jak mi proudí hlavou, vybarvují mysl a zabraňují spánku
Sedíme spolu na kávě a já mluvím tak, jak bych chtěla mluvit, a ty mě máš najednou za někoho trochu jiného, než jsi míval
A jestli je trochu pravdy na tom obrazu sama sebe, který si tvořím, to nevím sama, tak jak by tomu mohl rozumět někdo jiný, zvláště někdo tak diametrálně odlišný jako ona, jako ty...

A tak proplouvám další hádkou neschopna slova, trochu jako ryba chycena na háčku, a na jednu stranu je mi to jedno, protože se mi pod tím ledem stejnak klepala kolena a člověk prostě občas potřebuje na čerstvý vzduch

Deprese

3. března 2018 v 21:42 | zranitelna |  ze života
Potkali jsme se, jel za mnou na eskalátorech. Viděla jsem, že mě spatřil, ale dělal, že mě nevidí.
Udělala jsem to samý.

Zdál se mi sen, ve kterým mě chtěla políbit. Odvrátila jsem hlavu do strany a předstírala, že ji neznám.

Probudila jsem se a měla jsem depresi.

Opět jsme se pohádaly, poněvadž jsem příliš asociální a nechci se vídat s lidmi, kteří mi sajou energii.
A zároveň jsem moc slabá o tom mluvit.

Nepila jsem 22 dní a přijde mi to jako věčnost.
"It's not love, I'm just drunk."
Snad navždy pryč.
 


Otázka

28. února 2018 v 20:34 | zranitelna |  ze života
Vrátíte mi někdy moje knihy?

Kdybys nebyla

19. ledna 2018 v 18:53 | zranitelna |  ze života
Děvkou
Co prahne po pozornosti

Možná bychom mohly
Přibíjet ty hřebíky spolu

Další články


Kam dál